Články a komentáře k bitvám

Jak jsem hájil hrad v Polné očima Hermana z lesa

Rozhodl jsem se účastnit bitvy v Polné. Vyrazil jsem autem a po 2,5 hodinách a šesti špatně odboček jsem štastně dorazil na místo určení. Nevěděl jsem co a jak rozhod jsem se zeptat na štábu asi by měli něco vědět.tak jsem zjistil že sem se hluboce mýlil, nevadí zařídím se podle svého nejsem žádnej nováček .

Tak jsem se šel ustrojit na bitvu pro projití branou hradu jsem byl zastaven a upozorněn že tudy se nesmí chodit že to musím obejít na otázku proč protože tu jsou nálože na druhou otázku jak teda budou utočit na hrad sem byl poslán někam pryč.  No co to mě nerozhází ustrojil jsem se a spořádaně jsem zadem šel do hradu.  Tak jsem se zařadil do obrany hradu vykouk jsem ven a co nevidím,  Normandie hadr,  na vodě plno invazních plavidel a hrnou se na nás. Ještě že máme děla ve skrytu sem doufal na to jsem se začal dusit kouřem hořel nám hrad v duchu jsem proklínal strážného že chrápal na hlídce. S plícema venku jsem konečně zaslechl děla a první plavidlo bylo zasaženo a další se už neodvážily na břeh. První nápor odražen sláva.Tak jsem se připravil k bráně k výpadu ale ještě než sme vyrazily děla po sobě pálily jak u Verdenu chvíly jsem neslyšel a už nás hnali ven. První utok konečně zautočil jsem na nepřítele a uštědřil jsem mu tři rány které vykryl hbitě helmou a dál bojoval jak lev. Couvnul jsem něco je asi špatně asi sem nedal pořádný rány. Stáhnul jsem se do hradu s morálkou na dně je to tuhý nepřítel a my nemáme šanci. Nepřítel nasadil beranidlo. Velitel nás ujistil že brána je pevná zvedlo mě to sebevědomý nedostanou se k nám. Beranidlo se přiblížilo k bráně a udeřilo jednou ranou do brány která se s překvapením obránců a ještě větší překvapení u beranidla otevřela nevím kdo byl víc překvapen. Ještě že ji pohotově zavřely závora nevydržela boužel.  Velitel nás všechny povzbuzoval kdo nevyjde do protiútoku tomu vlastnoručně nakopu. Tím nám zvedl vysoko morálku. Sešikovali jsem se a znovu zautočily, naběhl jsem na chlapíka a třetí ranou jsem ho skolil,  hurá,  oči se mi rozšířily,  napětí stoupalo a vzápětí jsem dostal nakládačku,  odplazil jsem se do hradu do bezpečí,  jak sem doufal najednou rána a já viděl všude samí peří. Aha trefily holubník. Tak to se už musíme vzdát, bezva.
Za odměnu jsem potom klečel před diváky dobrejch pět minut supr.
Akce se mě moc líbila rád se učastním příště zas

Herman z lesa